Termín "kolektivní vina", určený k použití na německý lid, vytvořil lord Robert Vansittart, tajemník premiérů Stanleyho Baldwina a Ramsaye McDonalda, poté sloužil jako stálý podtajemník ministerstva zahraničí až do roku 1937, kdy byl kvůli své otevřené gnmanofobii a nepřátelským postojům vůči stoupencům appeasementu

Odstaven na vedlejší kolej zdánlivým povýšením na „poradce ministerstva zahraničí“. (Objevují se náznaky, že už tehdy, nebo během války se podílel na činnosti výzvědných služeb; kanadský tisk o něm v roce 1945 psal jako o "mluvčím britské tajné služby".)

Pohledy na Hitlera a Německo byly v Británii poloviny třicátých let velmi rozporné a spory mezi těmito opačnými postoj i bývaly často velice ostré. Vlajkovou lodí proněmeckého tábora se stal deník Times, na jeho stránkách se objevovaly přímo prohitlerovské názory, zatímco Churchill, Vansittart a další prosazovali pevně protiněmeckou orientaci, varovali před nebezpečími, která představuje Hitler a vyhlídka na probouzející se vojenský avanturismus Německa. Vývoj událostí jim dal za pravdu, ale Vansittartovy argumenty šly mnohem dál, za nezbytnost porážky nacistického Německa. Žádal opatření, která rozhodně a natrvalo zabrání Německu znovu se vzepnout jako vojenská hrozba.

V roce 1940 byl Vansittart povýšen do šlechtického stavu a Horní sněmovnu používal jako pódium k navrhování krutých opatření proti Německu, jakmile válka skončí. Jeho názory byly tak nesmiřitelné, že extrémním verzím germanofóbie se začalo říkat "vansittartismus". Ve své knize Bones of Contention (Jablka sváru – vyšla těsně před koncem války, v březnu 1945) napsal: "Germáni jsou tak barbarští, že pro každého, kdo s nimi nemá osobní zkušenost, je to téměř nepochopitelné, a jsou to rození zákeřníci." To však nebyla jeho vlastní slova, citoval římského historika z prvního století Patercula. Uvedl také podobné výroky dalších antických historiků, filozofů a spisovatelů – Tacita, Seneky, Klaudiána, Nazaria, Ammiana, Marcellina, Ennodia, Quintiliana a Flavia Josefa.

10. března 1943, v Dolní sněmovně, při debatě o otázkách poválečného Německa, řekl:Nepřeji si Německo zničit. Toužím pouze... zničit Německo zcela a navždy jako vojenskou mocnost. A dále toužím... navždy ukončit veškeré domnělé nároky Němců, jejich intriky a snahu získat ekonomickou hegemonii v Evropě... Podvoluji se těmto nicotným výhradám a přivítám přežití Německa, avšak pouze pod jednou podmínkou, a to tou, že to bude zcela jiné Německo.

Myšlenkám "kolektivní viny" a "vadné národní povahy" je příbuzná premisa knihy Daniela Goldhagena Hitler's Willing Executioners: Ordinary Germans and the Holocaust (Hitlerovi ochotní katani: Obyčejní Němci a holocaust), která vyšla v roce 1996. Přisuzuje celému německému národu prakticky genetický antisemitismus a tím i schopnost vykonávat genocidu, na níž byl každý "obyčejný Němec" svou povahou schopen se podílet, a proto je za vše zodpovědná povaha německého lidu…“.

(A.C.Grayling, „Obklopeni mrtvými městy“, podtitulek „Bylo spojenecké bombardování civilistů za 2. světové války nezbytností, nebo zločinem?“, 2006, nakladatelství Bloomsbery, nakladatelství Ševčík, Praha – Plzeň, 2008) str. 122–127)

Poznámka ČNL: Pokud si prostudujeme článek „Názory obyvatelstva po druhé světové válce na Německo a německý národ“, jehož autorkou je paní doc. PhDr. Eva Broklová, DrSc., pak přímo ze statistických údajů můžeme číst o nenávisti např. Francouzů, Holanďanů a Američanů vůči Němcům.

Podobně mluví, ale to ještě výrazněji, výsledky průzkumu o přesvědčení Francouzů, Angličanů, Američanů, Kanaďanů i Holanďanů, že Němci v budoucnosti nebudou mírumilovným národem, nýbrž opět útočným.

Další článek od téže autorky „Osud českého národa v německých záměrech“ přesvědčivě mluví o snahách i úsilí Němců zničit český národ. V Čechách, na Moravě i ve Slezsku Němci po staletí náš národ utiskovali. Ohrožovali a válkami pustošili i Belgii, Holandsko, Francii, zvláště pak Polsko. Po generace seli nenávist a sklidili po druhé světové válce bouři hněvu a odplaty. Lze se tomu divit? Nikoliv! Příčina a následek působí v dějinách zcela zákonitě. V takto krajně vyhrocených situacích nebylo možné se vyhnout ani excesům. Došlo k nim. Dnes je s politováním můžeme vzít na vědomí. Jejich připravovateli však byli i sami Němci.